Mike Oldfield: Jsem stále ještě kluk - iDNES.cz (2024)

Oldfield se totiž vejde skoro do každé škatulky. Bývá považován za avantgardistu, ale jeho nahrávky jsou tak chytlavé, že se líbí i nenároèným posluchaèùm.

Nahrávky vaší nové desky Guitars znìjí místy jako velký orchestr, ale pøesto jsou natoèené jen s pomocí kytar. Jak jste vytvoøil tøeba bicí?
Nebylo to tak tìžké. Nìkdy staèilo tepat do strun baskytary prsty a prohnat zvuk elektronickými filtry. Hodnì mi pomohl
i nový midi konvertor na kytaru.

Vypadá to spíš jako nìjaká dìtská hra než komponování.
To rád slyším. Snažím si poøád øíkat, že jsem stále ještì kluk. Jenže to pøišlo až po mnoha deskách. Když jsem natáèel album Tubular Bells I, bral jsem se strašnì vážnì. Bylo mi tehdy dvacet. To prostì patøí k vìku, a navíc i k dobì, v níž mé první desky vznikaly. Hravost je pro mì hroznì dùležitá, protože mùj životní rytmus je hodnì stereotypní. A jsem na Ibize, nebo v Londýnì, znamená to od pondìlí do pátku dlouhou ranní procházku se psem, možná bìh nebo tenis, a od dvanácti do sedmi veèer následuje pravidelná práce ve studiu. Jako když se chodí do fabriky.

To pøipomíná umìleckou filozofii nìmecké skupiny Faust, která na zaèátku sedmdesátých let chodila do studia jako do továrny. Její èlenové mìli pevnou pracovní dobu, pøevlékali se do montérek a podobnì.
Já jsem je znal, ale u mì je to jinak. Žádná pracovní povinnost, já hudbou žiju a mám rád pravidelnost. A když je inspirace, tak se do studia zavøu
i v sobotu a v nedìli.

Máte pocit, že nìkterá z vašich devatenácti desek nebyla proti jiným docenìna?
Ani ne. Moje desky se neprodávají jen jednu sezonu. Kdysi jsem si myslel, že neuspìlo mé druhé album Hergest Ridge. Za ta léta se ho nakonec prodalo stejnì tolik jako ostatních.

Pustíte si nìkdy nìkterou?
Ne. Dìlal jsem na každé tak dlouho, že je znám i po tìch letech do nejmenších detailù. Ale nestydím se za žádnou, i když nìkteré obsahovaly nápady, jež s odstupem cítím jako praštìné.


Máte tedy pøed natáèením desky pokaždé jinou ideu?
Dalo by se to tak øíct. Nerad dìlám stejné vìci. Rád experimentuji. Proto jsou to jednou skoro hodinové instrumentálky a jindy zase písnì. Když jsem si koupil dùm na Ibize, seznámil jsem se s místní klubovou scénou, která má svìtovou povìst. Tak jsem zkusil natoèit desku ve stylu souèasné taneèní hudby. Staèilo si poøídit pár módních jednoduchých syntezátorù. Když jsem na konci osmdesátých let toèil album Amarok, zaujala mì zase metoda koláže. Vytvoøil jsem bláznivou smìsku hudby a autentických zvukù jako splachování, hlas Margaret Thatcherové a bùhvíèeho ještì. Jindy mì inspiroval básník Henry Longfellow, ale také sci-fi autor A. C. Clark. Teï mì zajímá i rap. Jen jazzu se vyhýbám. Nemám ho rád, nerozumím mu.

Na poèátku vaší kariéry byl folk?
Èásteènì. Víte, v druhé polovinì šedesátých let se muzika neuvìøitelnì promíchala. Byla v tom najednou indická hudba, keltská muzika a vùbec všechno, èemu se dneska øíká world music. A také klasika - od støedovìku po Carla Orffa nebo Phila Glasse. A elektronická hudba, blues, Beatles. Folk do toho také patøil. Nebylo mi ještì ani patnáct a už jsem mìl se sestrou Sally folkové duo.

Co chystáte pøíštì?
Já vždycky skonèím jednu desku a hned rozdìlám novou. Nechal jsem se unést øeèmi o miléniu. Moje nové album pokryje dva tisíce let hudby. Od Ježíšových let do dneška. Malé skladbièky, které budou rezonovat starovìk, støedovìk, lidové kultury z celého svìta, zrození blues, prostì všechno až k hiphopu.

Vìtšinu nástrojù si na svých albech natáèíte sám. Výroba desek se tím zlevnila...
No, jak to vezmete. Chcete-li jít s dobou, tak se to hodnì prodraží. Zvl᚝ když jste jako já - se sklonem k moderním hraèkám. Kvùli albu Five Miles Out jsem si koupil první prototyp syntezátoru Fairlight. Díky nìmu zní ta deska i po sedmnácti letech modernì. Ale stál mì neskuteèné peníze! Na Fairlight jsem nahrál také vìtšinu hudby k filmu Killing Fields. Na tu jsem docela pyšný.


To je jediná hudba, kterou jste napsal pøímo pro film. Pøitom vaše instrumentální kompozice jsou filmové hudbì hodnì blízko!
Filmové hudbì se nebráním, ale ani ji nevyhledávám. Možná ještì jeden dva filmy nìkdy natoèím. Ale vadí mi, že je to tvorba krátkodobé spotøeby - pùl roku po premiéøe filmu si na ni nikdo ani nevzpomene.
A taky mì nudí pøi realizaci - hroznì to omezuje. Já opravdu radìji experimentuji, hraji si. To už je lepší koncertovat.

Ale vy zrovna moc nekoncertujete! Nebaví vás to?
Já jsem spíš studiový typ, ale tìším se na sérii vystoupení jako na zmìnu. Na souèasném turné hrajeme celý Ommadown, zkrácenou verzi prvních Tubular Bells, kousky z Písní vzdálené zemì, pár novinek z posledních alb a samozøejmì také Moonlight Shadow a nìkolik slavných hitù. Èást muzikantù bude stejná jako pøed rokem, když jsme dìlali pøíležitostný koncert v londýnské královské jízdárnì na oslavu vydání tøetího dílu Tubular Bells. Bude to dobrá sestava, takže je na co se tìšit.

Mike Oldfield: Jsem stále ještě kluk - iDNES.cz (1)

Mike Oldfield

Mike Oldfield: Jsem stále ještě kluk - iDNES.cz (2024)

References

Top Articles
Latest Posts
Article information

Author: Rev. Porsche Oberbrunner

Last Updated:

Views: 6559

Rating: 4.2 / 5 (73 voted)

Reviews: 88% of readers found this page helpful

Author information

Name: Rev. Porsche Oberbrunner

Birthday: 1994-06-25

Address: Suite 153 582 Lubowitz Walks, Port Alfredoborough, IN 72879-2838

Phone: +128413562823324

Job: IT Strategist

Hobby: Video gaming, Basketball, Web surfing, Book restoration, Jogging, Shooting, Fishing

Introduction: My name is Rev. Porsche Oberbrunner, I am a zany, graceful, talented, witty, determined, shiny, enchanting person who loves writing and wants to share my knowledge and understanding with you.